Začínáme v Ottawě

Jak se tak koukám na blog, zjišťuju, že jsme asi o týden pozadu s vyprávěním :-)

Budu se tedy snažit něco dohnat, i když v jednom příspěvku se mi to určitě nepovede!

Tak tedy, v Ottawě jsme dnes přesně týden a vypadá to, že už budeme od pondělka pracovat! Ale po pořádku, jak to všechno bylo…

Už od začátku naší výpravy jsme měly jasno, že chceme pobývat a pracovat v Ottawě, protože naše průvodkyně a mentorka Laura zde taky bydlí. To ona nám pomohla najít ubytování, poradila nám, kde a jak hledat práci a taky nám pomohla zařídit kanadský účet a simku do mobilu. Opravdu je moc velká výhoda mít takhle při cestování někoho známého po ruce, protože to ulehčí spoustu věcí. Ale i Laura je poměrně zaměstnaný člověk, a tak jsme se musely některým věcem naučit samy. Například, jak se zastavuje autobus, když chcete vystoupit, jak se z něj vystupuje a podobné triviální úkony, které se ale od těch evropských trochu liší. Teď už jsme ale vzdělané a víme, že v autobuse jsou natažené takové žluté drátky, za které se v případě touhy zastavit na zastávce musí zatáhnout. Při výstupu se musejí rozrazit dveře, protože se samy neotevřou. Zdejší MHD je celá docela vtipná, protože plánek všech linek není nikde dostupný, vidíte jen konečnou stanici, takže když omylem nasednete na jiný bus, jen tak se z toho už nedostanete :) Ale my už máme tohle za sebou a začínáme to mít všechno v malíku!

Náš nový dočasný domov

S bydlením jsme to měly zařízené už z domova, protože jsme nechtěly nechat nic náhodě a alespoň jednu věc jsme chtěly mít jistou.  

Až teprve včera jsme se dozvěděly, že pan a paní domu jsou původem z Pákistánu. Celou dobu jsme si myslely, že máme tu čest s Indy, ale omyl...I když pro nás je to vlastně prašť jako uhoď. Hlavní je, že jsou to milí a sympatičtí lidé, taky hodně vzdělaní. Pan „Landlord“ Imtiaz je Němec, takže mluví napůl německy, anglicky a se svou paní se baví nejspíš asi rodným jazykem. Paní „Landlady“ Rumaisa je super rychlá mluvčí, chvílema jsme z ní trochu mimo, ale rozumíme jí téměř všechno. Učí na zdejší Univerzitě business. Mají malou dcerku Vaniu, který je asi rok a půl a paní je znovu v očekávání. Vůbec to tak ale nevypadá, protože pracuje od rána do večera a na mateřské je její manžel. Ten má zřejmě občas dlouhou chvíli, a tak k nám chodí s Vaniou na návštěvu si pokecat, což je někdy i na pár hodin :). Ale je to moc milej pán a je s ním sranda.

A kde teda bydlíme?

Řekla bych, že na kanadské poměry je to normální rodinný dům, v jehož "sklepení" jsme my ubytované. Každá máme svůj vlastní prostorný pokoj, plně vybavený, s malým okýnkem vedoucím na příjezdovou cestu. Fotky pokojů, domu a další aktuální fotky jsou ke shlédnutí na rajčeti, jak už jste si asi všimli. K pokojům máme ještě obývák, kuchyň a samozřejmě koupelnu se záchodem. Ve "sklepení" se nachází ještě jeden menší pokojík, na který se dnes byla podívat jedna mladá Korejka, takže nám asi brzy přibude nová spolubydlící. Vchází a vychází se k nám zadním vchodem, takže nemusíme zbytečně chodit přes naše landlordy, což mi přijde dobrý, protože je nerušíme.

Když jsme se nastěhovaly, spousta věcí ještě nebyla dodělaných, protože dům se celý renovuje. Vypadá to, že renovace probíhá od zdola nahoru, takže u nás čekáme už jen na menší doladění podlahy v chodbě a taky až nám zavedou televizi! Naši pronajímatelé jsou na tom trochu hůře, naposledy když jsme u nich byly, tak v obytném prostoru měli snad jen postel..Teď už na tom jsou asi lépe, podle zvuků, které jsme před pár dny slyšely, už si asi koupili i nábytek. Jinak máme k dispozici i internet (wi-fi), která je prý ale nějak omezená, a tak nemůžem sledovat tv online ani stahovat filmy, no škoda, ale naštěstí filmů máme dost a tu tv nám už snad brzy zavedou.

Náš domek se nachází v klidné čtvrti, asi něco jako u nás Pardubičky, akorát domy jsou převážně jednopodlažní. Hned před domem máme autobusové zastávky v obou směrech, takže jsme nadmíru spokojené. V blízkém okolí je i velké nákupní centrum, kam chodíme nakupvoat. I když jídla tam moc není, pro to musíme jezdit do trochu vzdálenějšího obchoďáku. Ale snad se domluvíme s Landlordy a budeme s nimi jednou týdně jezdit na větší nákupy, abysme se tolik nenadřely.

Jediná věc, která nás tu zaráží, je absence chodníků. V naší ulici sice jeden je, ale jen na jedné straně. Pan Landlord z toho byl taky překvapený a myslí si, že je to kvůli tomu, aby z nich v zimě nemuseli odmetat sníh, což je docela dost možný, když tu bývá pravidelně tolik sněhu :). No, už se na tu zimu moc těšíme, prý to bude pro nás velká legrace! 

Tak to by pro dnešek stačilo, jdem se dívat na Ženy v pokušení!

S Míšou všechny pozdravujeme do prý zasněžených Čech!!