Seznamování se s Ottawou

Minulý týden jsme obešly celou nákupní zónu u nás před domem a potom i celé nákupní středisko St. Laurent shopping mall a vyplnily mraky žádostí o práci. Po několika dnech bloumání po obchodech, kavárnách, restauracích i hotelech jsme toho už měly plné brýle a myslely si, jak už to tu v okolí máme všechno pěkně pod palcem.. Navíc hned v pondělí nám volala paní ze společnosti SEARS, že by nás brala, tak jsme se cítily jako kingové a už jen v teple domova čekaly, až se nám ozvou z dalších obchodů či restaurací, kde jsme se ucházely o práci. Po několika dnech jsme se zregenerovaly a vydaly se znovu do víru ottawského „shoppingu“. Tentokrát v mnohem příjemnější podobě. Náš milý pan domácí Imtiaz (kterému jsme už mimochodem vymyslely přezdívku Imtík) nás vzal autem na projížďku po jeho nejoblíbenějších obchodech. A tak jsme zjistily, že jsme byly dost naivní, když jsme ve středu zasedly doma k „telce“ s pocitem, že už máme všechno obejité :-). S Imtíkem jsme objely ještě několik dalších center, kam se dá od našeho domu krásně dojet autobusem, a kde by bylo určitě ještě hodně pracovních příležitostí! Našly jsme i obří Cineplex, kde běží denně spousty filmů a já objevila přímo u St. Laurent dealera Volvo, tak možná půjdu zkusit štěstí i tam, na nějakou hostesku :-)!

            Jinak při bloudění nákupními centry jsme pořád narážely na úžasné obchody, které se v Evropě jen tak nevidí. Na naše poměry tady mají hodně obchodů s bytovými doplňky všech možných barev a stylů, taky tu mají spoustu specializovaných obchodů se spodním prádlem a taky spousty spousty obchodů s dětským oblečením. Taky tu  vedou módu pro muže – speciálky na chlapské hadříky. Naopak za celé naše putování po obchoďákách jsem narazila jen na jeden jediný obchod se sportovním oblečením, no zřejmě se tu moc nesportuje. No a oblečení se tu nakupuje po kilech! Imtík nám vyprávěl, že sám nemůže uvěřit, jak tu lidi pořád nakupují. Že pokaždé když přijedou do obchodu tak si něco koupí. Často to jde opravdu až do extrémů, o čemž jsme se přesvědčily na vlastní oči. Když jde o slevy, tak tady paní nakupujou jak zběsilé! Mají tak plné košíky, že jim to z nich div nevypadává!! Přemýšlely jsme, jestli to nejsou nějaké farmářky bydlící stovky kilometrů odsud, které se dostanou do obchodu třeba jen jednou za rok, ale Imtík nás ujistil, že rozhodně ne.. Ale nevím, dneska Lucka taky narazila na kluka, kterej si šel koupit oblek na svatbu, na kterou jde příští léto. Prý se do té doby do obchodu nedostane (protože je z Nunavutu)..

Zajímavé je, že v rámci nákupních středisek většinou není obchod s potravinami. Do něj se vždycky musí někam daleko, do dalšího mega obchoďáku. Nějaké jídlo člověk najde většinou v drogerii, ale to jsou jen samé brambůrky, konzervy a mražené věci a je to děsně předražený. A co člověka nejvíc rozčílí je, že když už se po půlhodině doplahočí do obchodu s potravinami, tak tam neprodávají alkohol :-). Takže když si chceme koupit naše oblíbené vínečko, musíme zas zpátky do obchodního centra a tam najít obchod značky „LCBO“,  který má jako jediný v celé Kanadě oprávnění prodávat alkohol. Podle toho taky vypadají ceny: nejlevnější víno za 9 dolarů a musím říct, pěkně hnusný. Zatím jsme vyzkoušely XOXO a tak se nám z něj křivily pusy, že nás zatím chuť na víno přešla. No vlastně koho by nepřešla, když nějaké „pitné“ víno stojí 15 dolarů. Vždyť bysme za to mohly mít maso a brambory na několik dní!!

No a pomalu už jsem se zase dopracovala k sekci „jídlo“. To je totiž jediné, co nás v Kanadě ještě pořád trápí. Už jsem se naučily jezdit autobusem, používat mobil, přecházet silnici, ale s jídlem máme pořád ještě trochu problémy. Když jsme někde na cestách jediná možnost zasycení je Fast Food. Jenže dát 8 dolarů za bagetu, hamburger nebo čínské jídlo neznámé povahy, to si většinou několikrát promyslíme. Ještě k tomu nám hned naskočí v hlavě kalkulačka (2x8=16=víno). Jednou jsme si už ze zoufalství došly do McDonalda, že to bude třeba o něco levnější a já si navíc pohrávala s myšlenkou čerstvého zeleninového salátku s nějakým výborným dresingem, tak jak si ho občas u mekáče dávám. Výsledkem bylo zklamání za 7 dolarů a zkažená chuť na celé odpoledne. Pod pojmem zeleninového ceasar salátu si tu totiž představují pár zvadlých listů salátu posypaných děsně smradlavým sýrem, na tom plátek kuřecího masa a octový dresing, ze kterého se zvedá žaludek. Neměla bych opomenout dodat, že plastová vidlička se mi zlomila po prvním zakrojení a z mého kuřátka trčely její 4 plastové hroty. Dobré hodnocení si zatím získala pizza z firmy „pizza pizza“ a sandvič ze Subway, což nám ale taky dost provětralo peněženky. Já si už několikrát myslela, jak si spravím chuť odpolední kávičkou, ale to jsem se taky dost zmýlila. Espresso je tu asi tak vzácný druh jako u nás javorový sirup. No a bez espressa není cappuccino ani latte macchiato. Na to si už člověk musí najít nějakou lepší kavárnu jako Second Cup nebo Starbucks a tam mhouřit oči tak dlouho než najde evropskou sekci a pak neomdlít po zjištění ceny. Ale uznávám, že se na drsné podmínky začínáme úspěšně adaptovat. U Tim Hortons si prostě řeknu málo kávy, trojitou dávku mléka, mám to za dolar a půl a má denní potřeba  kofeinu je uspokojena. Při sobotním nákupu ve Food Basics jsme konečně našly Müsli, které se dá opravdu nazývat Müsli! Taky jsme se smířily s nákupem 450g chleba za 3,80 a vzaly jsme si rovnou dva, protože ta chuť za to prostě stojí :-). Taky jsme zhřešily a koupily si Camembert (200g za 5 dolarů) a dokonce i masíčko (1kg kuřecího za 15 dolarů) a žampióny, takže jsme se o víkendu pěkně napapaly a bylo nám, no jako v ráji!! Lucka se navíc zamilovala do místního másla a to ještě zjistila že pod pokličkou kelímku Philadelphia se skrývá naše pomazánkové máslo!! Pro mě asi největší atrakcí byl devítikilový pytel mouky!! To jsem fakt ještě v životě neviděla..

Kromě obchodů, obchoďáků a supermarketů jsme navštívili i centrum Ottawy. Dost jsme si to užily, protože byl zrovna krásný slunný den. Zjistily jsme, že se tady asi opravdu nudit nebudem. Vzhledem k tomu, že je Ottawa hlavní město Kanady, tak je tu spousty muzeí, galerií, parků, památek a samozřejmě hokej a další pasivní sportovní vyžití :-). Navíc městem protékají dvě řeky a je tu jeden umělý kanál, na kterém se v zimě bruslí. Laura mi říkala, že se v zimě po kanále bruslí do práce! Na řece Ottawa jsou i nějaké menší vodopády a taky ostrůvky. Na kopci nad řekou Ottawa se tyčí historické budovy parlamentu a senátu. (Historickým myslím asi to, že osídlování toho místa začalo v roce 1800 angličany :-)). Tyto nejvýznamnější budovy Kanady pocházejí z konce 19. století, některé byly dokončeny na počátku 20. století. Nám se ale moc líbily, jsou zakomponované do krásného prostředí, obklopené zelení, pod nimi protéká řeka. Jsou postaveny v novogotickém stylu, takže jsou celé pěkně nazdobené a jejich výška a rozloha je rozhodně imponující. Ve čtvrtek se možná půjdem podívat i dovnitř do Parlamentu na prohlídku, tak se na to moc těšíme! Jinak centrum dál od řeky je plné administrativních budov,  vládních budov a ambasád. Ale uličky jsou docela sympatické, hlavně Bank Street, protínající celé město. Je posetá restauracemi nabízejícími kuchyni z celého světa i malými krámky se starožitnostmi a uměním. Kanada je země spřátelená s Nizozemím a snaží se ho napodobit s cyklistikou, takže tu člověk opravdu i v této zimě narazí na cyklisty, což bych v tak velkém městě nečekala. Při procházce u řeky jsme narazily na pěknou stezku a dokonce tu mají i na autobusech držáky na kola! Na závěr můj poslední ottawský postřeh: jezdí tu menší auta než v Torontu :-).

P.S. Dneska jsme byly poprvé v práci, ale o tom zas někdy příště !!