Let byl dlouhej a docela náročnej, měly jsme dva přestupy, jeden v Mnichově a druhý v Montrealu. Docela jsme se bály, jak to všechno bude a jestli všechny ty navazující letadla najdeme a stihneme, ale naštěstí jsme to zvládly :). Akorát letiště se pořád inovujou a tak jsme si v Praze omylem přes takovou sofistikovanou mašinu zarezervovaly jen letenku do Mnichova. Ostatní jsme pak řešily až v Mnichově, kde jsme už stěží dostaly místa vedle sebe..Ale nakonec se to podařilo a vedle sebe jsme seděly, i když až úplně na konci letadla, což je trošku nevýhodný, hlavně kvůli jídlu, protože už není žádnej výběr, a tak na nás zbyly jen klobásy - Bratenwursty, na oběd i na svačinu :-D. To pak mělo ještě docela vtipný konec, protože jako uvítací večeři v Torontu jsme dostaly taky klobásy :-) Ale nám to nevadilo, byly jsme vděčný za každé jídlo, protože jsme s sebou žádný jiný neměly. Cesta do Mnichova byla docela sranda, protože jsme letěly jen takovým malým vrtulákem se spoustou businessmaů, kteří to určitě měli jako denní rutinu a my jsme se tam pořád fotily a byly ze všeho hyn :-). Nejdelší let do Montrealu byl pak vcelku v pohodě, utekl rychle, protože jsme se celou dobu koukaly na filmy na TV, kterou měl každý pasažer před sebou.
Největší obavu jsme měly asi z toho, jestli nás vůbec do Kanady pustí a jestli to u toho imigračního úředníka půjde hladce..nakonec já jsem byla hned odbytá, ta moje úřednice se s tím vůbec nepárala a nechtěla skoro vůbec žádný dokumenty ani potvrzení, jen pas. Míšu tam trochu dusil jeden úředník, zřejmě to úmyslně zdržoval a prej furt jen ťukal do stolu a nic nedělal, netušim proč..ale dali nám to :)
Pak mě ještě chtěli skoro zatknout za to, že jsem měla v kufru pepřák, ale kdo to má vědět, že je to zakázaný brát to do Kanady :) Naštěstí jsem to předtím přiznala v celním formuláři, tak mě jen prohledali všechny kufry a po odevzdání toho pepřáku mě nechali jít :) No, příště si už budu dávat pozor..
V Torontu jsme bydlely první tři dny u Lauřiných rodičů a bratra (Laura je Míšina bývalá spolubydlící z Kostnice, obě tu byly na Erasmu). Tahle "Doling" rodina je opravdu veselá kopa a všichni jsou moc milí, vlídní a hlavně obětaví..u nich to bylo fakt senzační, vařili nám, jezdili s náma po všech čertech a ještě nám dali výbavu do našeho novýho bytu v Ottawě. Pan Doling nás pak i dovezl do Ottawy, kde Laura a teď už i my bydlíme..
Do Toronta jsme přijely zrovna v době svátku "Thanksgiving", který ani nevím, co přesně znamená, ale myslim, že by se to dalo přirovnat k našem dožínkám. Asi je zvykem, že se na "Turkey day" sejdou všichni členové rodiny a tak nám bylo ctí, že jsme se tohodle setkání mohly zúčastnit taky my. Celá rodina včetně nás se v neděli vydala na "venkov" za Lauřinýma prarodičema, kteří jsou původem z Německa. Takže se tam, a vlastně i v Lauřině rodině, mluví i napůl německy. Pod pojmem venkov jsme si ale představovaly něco docela jinýho. Městečko, kam jsme asi po hodině a půl dojeli, vypadalo spíš jako vilová čtvrť milionářů :) Lauřiny prarodiče mají opravdu velký dům se zimní zahradou, kterou právě dostavěly.
Tam poprvé jsme se setkaly se zvířátkama, kterým říkají "chipmonks". Běhali jim po zahradě ještě společně s veverkama, který jsou tu mimochodem asi tak běžný jako u nás holubi. Co jsou zač tyhle chipmonkové doteď nevíme, ale prý je to stejná rasa jako byli "Chip a Dale". Na Thanksgiving přijeli i další příbuzní, kteří žijou taky někde na "farmě" a mají prý asi 30 psů a koček a všelijaký jiný zvířeny včetně koní. Na Vánoce bysme se tam měly jet podívat, tak uvidíme. Zrovna minulý týden vyhráli v loterii milion dolarů, tak se s náma možná podělí. :-))
Jinak k slavnostní obědovečeři se podával samozřejmě krocan, k němu byly takové kulaté knedlíky plněné čímsi a vařená zelenina - mrkev trochu nasladko se skořicí a muškátovým oříškem a květák. Polévka byl vývar s knedlíčkma bílé barvy neznámého původu, ale byly z něčeho jako je krupice nebo tak. Jako dezert byl "cheesecake" a dýňové koláčky. Všechno to bylo moc dobrý, nejvíc mně chutnal asi hlavní chod a dezert na mě byl trochu víc sladký, ale přesto dobrý. Všechny chutě jsou tu trošku jiný, takže si stejně budeme muset zvyknout. Před dezertem jsme ještě zašly na malou procházku k jezeru, kde jsme zahlídli vydru, jak plavala ve vodě. Ještě jsme neměly moc šancí kouknout se tu do pořádný přírody, ale doufám, že se to brzy stane, protože to prostředí je tu úžasný. Možná je to tím podzimem, listy na stromech už mění barvy a tady výš v Ottawě už začínají opadávat. V ČR to určitě vypadá taky tak krásně :) Taky je tu všude krásně čistý vzduch a možná že i voní :)
V pondělí jsme vyrazili na Niagarry, ale o tom a dalších poznatcích bude až další příspěvek..
Doufám, že i Míša za chvíli připíše pár zážitků zase z jejího pohledu, tak se těšte!!
Holky, závidím Vám! Tady v ČR to vypadalo krásně asi tak 4 dny :) Užívejte si to! Eva
OdpovědětVymazat