Jak jsme si daly do nosu!! (Od Míši)

Minulý čtvrtek za námi přijela velká návštěva – Vera a Danny – Lauřiny rodiče. Laury mamka má teď totiž na 6 týdnů naordinované volno od doktora, takže má něco jako prázdniny.  Tady člověk opravdu žasne, co všechno je možné. Kvůli vysokému tlaku si člověk prostě vezme na 6 týdnů volno v práci a je to.. Zaměstnance si tu prostě hýčkají! Vera ale stejně nelenila a upekla nám a Lauře vánoční štoly, takže jsme si na nich o víkendu s Lúcou pěkně pošmákly! To ale nebylo všechno. Vera a Dan se přijeli kouknout na náš byt, a tak nám při té příležitosti udělali nákup. Bylo to docela vtipné, koupili nám všechno, na co jsme si jednou u Laury stěžovala. Tak jsme dostaly čaje, těstoviny, sladkosti.. A největším vrcholem bylo 8 lahví vína, který nám poslal Laury dědeček po tom, co se k němu doneslo, jak jsme hrozně nešťastné z místních vín. Říkaly jsme si, že to snad ani nemůžem přijmout, ale Dolingovi se nedali odmítnout. Mimochodem ty vína jsou nějaké domácí, už jsme si jedno dovolily rozdělat a byla to naprostá delikateska! Laury taťka říkal, že když chce člověk v Kanadě pít dobré víno, musí mít dobré známé, kteří si ho sami doma vyrábějí. A nebo samozřejmě být ochoten utratit 20 dolarů za lahev v LCBO.

Když jsme vybalily dary od Dolingových, vyrazili jsme na večeři do jejich oblíbené restaurace – Kelsey´s. Jak je v Kanadě zvykem, vše se odehrává v nákupních centrech nebo v jejich blízkosti, takže do restaurace se taky jede do nákupního centra. My jsme vyrazili do South Keys, což je jak já tomu říkám „venkovní“ nákupní centrum. Obchody, kina a restaurace seskupené kolem jednoho obrovského parkoviště. Restaurace Kelsey´s je samozřejmě řetězec restaurací, takže do přesně stejného Kelsey´s můžete zajít v Torontu, ale i třeba ve Vancouveru. Restaurace, které nejsou součástí řetězce tu existují, ale jsou to především asijské restaurace a myslím, že Laura jednou říkala, že je lepší do nich nechodit, protože nikdy nevíš, co ti tam naservírujou. Náš pan domácí taky říkal, že už do restaurací nechodí, protože je tam akorát vždycky zklamaný. Takže nejlepší možnost je jít do nějaké restaurace z těchto řetězců. O tom, že to platí, jsme se  přesvědčily hned při vstupu do restaurace. Byla totiž plná k prasknutí! Taky už jsem pochopila, proč se v Kanadě člověk nesmí jít sám posadit ke stolu, ale musí počkat u vstupu na hostesku, která ho usadí. Tyhle restaurace jsou totiž tak narvané, že by to ty lidi, kteří už mají místo u stolu dost rušilo, kdyby tam každou chvíli chodil někdo z venku a koukal jim do talíře, jestli už mají dojedeno. Chodí to tak, že vás u vstupu mile přivítá hosteska a řekne vám, že by pro vás měla volný stůl přibližně za 25 minut. Vy se na ní mile usmějete a ochotně čekáte 25 minut u vchodu a vůbec vám to nevadí. Kdyby vás už čekání nudilo, dostanete takové zařízení, se kterým odejdete do přilehlých obchodů, a až se stůl uvolní, hosteska pošle signál do vašeho zařízení, které zavibruje a vy víte, že už můžete spěchat do Kelsey´s na baštu.. My jsme byli tak hladoví, že jsme radši těch 25 minut stáli u vchodu a hlídali to, kdyby se náhodou něco uvolnilo dřív :-).

Jídelní lístek byl stručný a jasný. První dvojstranu jsme hned přeskočily - předkrmy, polévky, sendviče a palačinky. Druhá dvojstrana obsahovala 2 druhy salátu, 3 druhy těstovin, 3 druhy kuřecího masa, losos, stejk a bramborová kaše. Takže výběr  byl jasný- já si objednala kuřecí maso zapečené s parmskou šunkou, houbami, třemi druhy sýrů a přelité Guiness omáčkou s bramborovou kaší, Lucka si dala lososa s česnekovo koprovou omáčkou a na cibulce orestovanou rýží, Laury mamka něco jako palačinku na slano, Laura zapečenou bramborovou kaši se zeleninou (Shepherd´s Pie) a taťka Doling si dal stejk. Dolingovi ještě objednali na rozehřátí „pita chipsy“ se sýrovo-špenátovým dipem a krevetky s citronovým a ostrým chilli dipem a taky výborné vínečko!! A musím říct, že takhle jsme si už pěkně dlouho nepošmákly a olizovaly jsme se ještě několik dní potom... Já jsem dokonce ochutnala i tu krevetu a byla moc dobrá!! Asi to bylo tím, že vůbec nechutnala jako ryba a ani jako žádný mořský plod. Na tom jsme se shodly s Danym, protože on taky nejí žádné mořské dary :-), ale tuhle krevetku si prý sem tam dá.. Byl to prostě úžasný večer! Navíc jak jsme popíjely to vínko, které jsme měly naposledy tak před 14ti dny, tak nám hned po jedné skleničce stouplo do hlavy a bylo nám tak veselo, jako už dlouho ne :-). Když jsem se některým známým zmiňovala, že jsme byly v restauraci, každého zajímaly ceny. Tak jsem je tedy vyhledala a zde uvádím: chipsy se sýrovo-špenátovým dipem 9,99$, krevety 9,99$, 300g steak ze svíčkové s bramborovou kaší a dušenou zeleninou 20,99$, steak z lososa s rýží a dušenou zeleninou 16,99$, moje kuřecí za 16,99$, Shepherd´s Pie 11,99$. Jo a k tomu všemu se ještě připočítá 13% daň.

Po večeři jsme se ještě stavili v Chapters – úžasném knihkupectví, kde jsme se rozplývali nad knížkami. Nakonec jsme si koupily aspoň učebnici anglické gramatiky, abychom měly dobrý pocit, že děláme něco pro sebe :-). Druhý den ráno jsme se jeli s Dolingovými podívat do kanadského parlamentu. Mají ho moc pěkný, ale škoda, že jim v roce 1916 vyhořel. V současnosti je vidět jeho rekonstruovaná „novogotická“ podoba z 20. let 20. století. Původní, historická podoba parlamentu (z 19.století) je k vidění v parlamentní knihovně, kterou před požárem zachránily kovové dveře. Knihovna je opravdu úchvatná a skrývá tisíce vzácných knih.. Mně ale nejvíc uchvátilo shlédnutí zasedání parlamentu. Sice byl pátek a zasedalo tak 10 lidí, ale pro mě to byl zážitek. Sedět s poslanci v tom historickém zdobeném sále a pozorovat ty tradiční obleky a procedury. Je to tu stejné jako v Anglii. Na jedné straně sálu sedí zástupci vítězné strany a na druhé straně opozice, uprostřed na obrovském křesle sedí Speaker, který dává slovo hovořícím a usměrňuje je.. Vždycky než je někomu uděleno slovo Speaker povstane a s ním i jeho tři pomocníci v tradičních oblecích. Rozhodně to mělo něco do sebe a hrozně ráda bych se šla podívat na nějaké zasedání, na kterém bude plno a bude se jednat o nějaký významný zákon.. Po návštěvě parlamentu jsem se šla projít do centra a navštívila World Exchange Plaza, kde jsem si zašla do Food Corner (jídelního koutku), dala si trojúhelník pizzy a pozorovala „kravaťáky“ a bussinessmany.. Konečně mi došlo, že jsem v hlavním městě Kanady :-) a tak jsem si to užívala.